Jedete tunelem na dálničním obchvatu a lebedíte si nad tím zkrácením cesty. Jedete podruhé a uvědomíte si, že musel být velký kumšt trefit se s dálnicí právě do toho kopce. Už nezjistíte, jestli stavební firma potřebovala prostavět miliardu navíc nebo jestli bylo třeba zhodnotit včas nakoupené pozemky. Někdo vydělal, někdo ne, daňový poplatník to zaplatí, čert už to vzal - ale jak aspoň zabránit tomu, aby se to neopakovalo?

Vytvořením atmosféry vědění, doporučuje Jack Dangermond, zakladatel a majitel největšího světového dodavatele geografických informačních systémů.

Vědomě suboptimální rozhodnutí, jak se ekonomické zločiny ve veřejné sféře dají shrnout, mají jednu hlavní podmínku. Jejich autor musí mít možnost vyvléknout se z odpovědnosti. Nejčastěji poukazem na to, že něco nevěděl. Něco podstatného, když jde o miliardy.

A jsme u Dangermondovy atmosféry vědění, kde všichni vědí, že všichni všechno vědí. Ale jak toho dosáhnout?

Ve zmíněném případě dálničního obchvatu jedině důsledným využitím geografického informačního systému.

Geografický informační systém (GIS) je nástroj, jak ke geografickým informacím, které popisují umístění v prostoru, přiřadit další data. Zní to složitě, ale stačí si představit plán města, na němž jsou vyznačeny jednosměrky a dopravní uzavírky. To se dá řešit buď hloupě, tedy že se s každou změnou překreslí celá mapa, nebo chytře, že se na jednu průhlednou fólii nakreslí jednosměrky, na druhou uzavírky a obě se položí na mapu. Změny se pak dělají pouze na fóliích.

Takové řešení, které někdy docela stačí, se dá považovat za primitivní GIS. Skutečný, tedy počítačový GIS spočívá v tom, že jednotlivé fólie (říká se jim vrstvy) mají datovou podobu a počítač na přání složí dohromady jakoukoli jejich kombinaci. Jednotlivé vrstvy mohou obsahovat i velmi rychle se měnící data (například o hustotě dopravy) a do výsledku se promítá vždy jejich aktuální podoba.

Úžasné je, že díky standardům GIS nemusí být data, která tvoří jednotlivé vrstvy, uložena v počítači uživatele. Lze k nim přistupovat i přes internet.

Vraťme se ke zbytečnému dálničnímu tunelu. Jak by mělo probíhat učebnicové rozhodování o obchvatu s využitím geografického informačního systému?

Základem všech úvah je, jaké informace jsou pro rozhodování zapotřebí. Především jsou to základní geografická data. Nejde jen o reliéf krajiny, ale také o zástavbu, tedy o stávající komunikace, o obce nebo jednotlivá obydlí. Pak nás zajímají územní plány dotčených obcí, chráněná území nebo ochranné zóny, kde jsou vedeny inženýrské sítě jako plynovody nebo trasy elektrického vedení, geologické podmínky, záplavové zóny... Nebo současná dopravní situace, zátěž životního prostředí apod. A samozřejmě vlastníci dotčených pozemků.

Ne že by při rozhodování tyto informace nebyly k dispozici. Ony někde jsou, ale jde o to, aby byly ve správný čas na správném místě. A ve správné podobě, aby umožnily matematické modelování zvažovaných variant.

Nad trojrozměrným zobrazením se zakreslenými variantami a s vyčíslenými dopady se zjevný nesmysl špatně prosazuje.

Představa takového využití geografických informačních systémů není vůbec nereálná. Potřebná technologie je dostupná a zásadním problémem nejsou ani některá data. Základní geografická data České republiky, tedy základní podrobná mapa, jsou od letoška pro státní správu dokonce zdarma, stejně jako data o životním prostředí nebo o geologických podmínkách. Armáda poskytuje za úplatu topografickou mapu celé republiky v měřítku 1:25 000, lze koupit družicové snímky nebo letecké snímky jakéhokoli území.

Horší je to s územními plány. Ty mají v digitální podobě v GIS většinou jen větší města (přestože první byl již v roce 1992 Špindlerův Mlýn).

Informace o dopravní zátěži (kvůli níž se obchvat staví) je třeba sesbírat a pro využití při rozhodování namodelovat změny zátěže při různých variantách řešení obchvatu.

Velkou překážkou jsou informace o vlastnících pozemků. Katastrální mapa v digitální podobě vhodné pro využití v GIS zatím pokrývá jen malý zlomek republiky. To nutí řadu uživatelů GIS, aby si pořizovali náhražky katastrálních dat na svém území. Je to paralela se situací okolo základních geografických dat ze začátku devadesátých let. Nebyla k dispozici digitální mapa území ČR, tak si zoufalí uživatelé GIS draze digitalizovali vlastní mapy.

Ne že by se GIS v územním plánování již nevyužíval. U povinného posuzování vlivu na životní prostředí, zvláště u velkých staveb, je to nezbytnost. A dělají se i trojrozměrné modely. Avšak k vytvoření skutečné atmosféry vědění, jak prosazuje Jack Dangermond, se GIS dosud využívá jen výjimečně. Jde o to, aby již na začátku rozhodovacího procesu byly k dispozici vyčerpávající informace, všechny najednou a přehledně zobrazené. Aby bylo možné porovnávat výhody a nevýhody jednotlivých variant okamžitě, a ne až na příštím zastupitelstvu, kdy si už nikdo nepamatuje na detaily té varianty, co se probírala minule.

Firmy už to vědí. Obejít se bez geografického informačního systému začíná být v mnoha oborech nemyslitelné. Pro vojáky to platí už dávno, stejně pro vědce v oborech, jako je ochrana životního prostředí nebo klimatologie. Do byznysu začal GIS pronikat později. Příkladem šly velké logistické firmy, které potřebují sledovat pohyb zásilek v prostoru, ale teď využívají GIS i další firmy, jako jsou telekomunikační operátoři, banky, obchodní řetězce nebo síťové společnosti typu plynárny nebo rozvodné závody. A pozor, GIS může poskytnout konkurenční výhodu i jednotlivým obchodníkům.

Chystáte se otevřít novou prodejnu. Sednete k počítači a najdete si mapu zvolené lokality. Zajímá vás, kdo v dané oblasti bydlí, takže si k mapě připojíte vrstvu se statistickými údaji o věkovém a příjmovém rozložení obyvatelstva v okolí. A jak je tam rušno? Najdete si data o veřejné dopravě, o hustotě linek hromadné dopravy i o jejich vytížení. A co konkurence? Zobrazíte si na mapě všechny provozovny ve zvolených oborech, včetně počtu zaměstnanců a otevírací doby. Vytypujete si pár objektů a z dat katastrálního úřadu zjistíte vlastníky. Nebo najdete volný pozemek. Z územního plánu zjistíte, jestli byste tam nemohl postavit obchod, na katastru najdete vlastníka, na stavebním úřadu se dozvíte přesnou polohu případných inženýrských sítí... To vše aniž musíte zvednout oči od monitoru, protože všechny tyto informace najdete na internetu ve formátu pro využití v GIS.

Celý proces tvorby podkladů pro rozhodování nezabere jen trochu šikovnějšímu uživateli počítače ani půl dne. A nestojí vůbec nic. Geografický informační systém je poskytován jako služba, takže běží na vzdáleném serveru a k přístupu stačí internetový prohlížeč. A i data jsou zdarma.

Jaký to má háček? Nejste v Česku, ale těžíte z výhod programu Doing Business in Massachusetts. Tento americký stát podporuje podnikání poskytováním informací zdarma namísto dotacemi.

Do takového stavu máme v Česku ještě daleko (přestože například v Jihomoravském kraji již nabízejí na internetu informace o průmyslových zónách). Firmy musí platit i za základní geografická data, spousta informací není dokonce vůbec. O to málo je pak logicky malý zájem. Takže poskytovatel web services, který by provozoval GIS na svém serveru, by se tu zatím neuživil.

V oblasti veřejné správy je situace lepší. Některé kraje, třeba Plzeňský, začínají fungovat jako poskytovatel těchto služeb pro své menší obce. Umožňují jim například dávat na web své územní plány.

Podle analytické agentury Gartner, která pro své klienty sleduje vývoj informačních technologií, jsou geografické informační systémy zralé pro masové nasazení. Po éře využití jen v environmentálním výzkumu a v armádě se tedy GIS dostává do fáze, kdy jeho nasazení může přinést konkurenční výhodu. A přichází doba, kdy v řadě oborů naopak nevyužití GIS může přinést zásadní konkurenční nevýhodu.



Digitální vs. digitální

Pozor na pojem digitální mapa: je zavádějící. Digitální je totiž i pouhý naskenovaný obraz mapy, uložený v počítači v grafickém formátu, tedy jako obrázek. Taková "digitální mapa" neumožňuje o nic lepší práci než mapa rozložená na stole. Pro skutečné počítačové zpracování, tedy pro GIS, má smysl jen mapa uložená ve standardním formátu v databázi.


Vše na své místo!

GIS umožňuje místně identifikovat informace, které firma má. Jsou to informace o:

zákaznících, rozdělených třeba demograficky nebo podle kupní síly;

prodeji, podle produktů nebo podle způsobu prodeje;

aktivech, a to od drátů a trubek v zemi přes automobily až po jednotlivé počítače;

zdrojích, od vlastního personálu po dodavatele.

Guru GIS Jack Dangermond tvrdí, že prostorový rozměr firemních informací je jejich přirozenou součástí. A že geografický informační systém se stane přirozenou součástí firemních informačních systémů.


Prostor pro GIS

Obce, kraje. Obce vesměs nemají digitální mapy svého území, takže za projekty každé další inženýrské sítě platí zbytečné peníze. Totéž se týká územních plánů, které je také třeba při každé změně pracně a draho překreslovat. A v případě krizových plánů už nejde jen o drobné peníze, ale o miliardy, nemluvě o ohrožení životů.

Ochrana životního prostředí. Největším problémem ochrany prostředí je sledování a měření zásahů do něj a jejich kvantifikace. K tomu je GIS ideální, jen je třeba dostat jej z výzkumnách pracovišť do běžného používání v terénu.

Záchranné systémy. I v Česku již existují záchranné systémy, které využívají GIS. To jim umožňuje lepší plánování kapacit (optimalizace sítě), zkrácení zásahové doby (lepší navigací k místu zásahu) a poskytuje i potřebné detailní informace na místě (například kde přesně jsou umístěny hydranty).

Logistika. Na trhu přepravních služeb nejspíš až taková konkurence nezuří. Překvapivě stále ještě přežívají i středně velké firmy, kde dispečer neví, kde přesně má které vozidlo a sestavuje jízdní plány "od oka". Kolosy typu UPS nebo FedEx přitom GIS využívají již zhruba dvacet let.

Utility. Státy, kde mají přísné zákony na obranu spotřebitele, předepisují například rozvodným závodům povinnost vyplatit domácnostem v případě přerušení dodávky proudu odškodné. K minimalizaci doby poruch je potřebné nasadit GIS. Jedině ten umožní dokonalý přehled o celé síti, včetně například historie servisních zásahů. Vyspělé firmy mají svůj GIS propojený se svým CRM systémem (systém péče o zákazníka) a s call centrem.

Retail. Firmy ve svých informačních systémech sbírají čím dál víc informací o zákaznících, z historie nákupů skládají obraz jejich preferencí... Je jen logické, že geografickou lokalizací těchto informací hledají další možnosti jejich ještě lepšího obchodního využití.

Pojišťovnictví. Většina rizik má vztah k prostoru. GIS umožňuje analyzovat výskyt pojistných událostí, modelovat budoucí scénáře. Bez GIS není možné držet krok s individualizací pojistných podmínek.

Co je třeba udělat. Podmínkou pro rozvoj GIS (a počítačových technologií obecně) je všeobecná dostupnost dat. Tady mají velký náskok USA, kde ústava zaručuje volný přístup ke všemu, co bylo financováno z veřejných zdrojů. V Evropě včetně Česka se za mnohá data (např. Základní báze geografických dat) platí. Jak říká Petr Seidl, ředitel společnosti ARCDATA Praha (výhradní distributor GIS produktů formy ESRI v ČR), cenová politika státu je pro technologii GIS velmi restriktivní. Na druhou stranu, říká Seidl, aspoň že se okruh využitelných dat rozšiřuje.

Co podle Seidla například zbývá udělat, je přiřadit souřadnice každé adrese v Česku. Velká města již svá území takto zpracovaná mají, ale souřadnice jsou nezbytné k lokalizaci v okrajových oblastech, jako jsou třeba chatové osady.

Související