Česko střeží pod zemí zlato v hodnotě 250 miliard korun, na které od roku 1994 nikdo nesáhl. Tehdy stála troyská unce na světových trzích v přepočtu 7670 korun. Dnes se však pohybuje kolem 33 tisíc.
Tuto částku považuje ministerstvo průmyslu a obchodu za dost atraktivní na to, aby po šestnácti letech případně znovu otevřelo drahocenná ložiska zlata.
"Investice do těžby a zpracování surovin působí prorůstově a vytváří další pracovní a podnikatelské příležitosti. Kromě toho by stát mohl v době hledání dodatečných příjmů do státního rozpočtu získávat překvapivě vysoké finanční objemy," říká ředitel odboru surovinové a energetické bezpečnosti MPO Pavel Kavina, který si všímá potenciálu netěžených kovů, jako je zlato nebo wolfram.
Debata o těžbě zlata probíhá na pozadí snahy zahraničních firem o získání povolení k průzkumu Česka, který by mohl odhalit naleziště břidličného plynu a umožnit těžbu černého uhlí netradičními metodami.
Zájemci o těžbu břidličného plynu v Česku nepochodili vůbec, australská společnost Wildhorse Energy, která chce těžit černé uhlí metodou jeho zplynování, na povolení k průzkumu čeká již rok a půl.
Snahy o popularizaci netradičních způsobů těžby nerostných surovin reagují na dlouhodobě rostoucí ceny komodit na světových trzích. Ty jsou citlivé na vysokou spotřebu surovin rozvíjejících se zemí, jako je Čína či Indie. Zejména těžba kovů ovšem nedokáže nasytit rapidní nárůst světové poptávky.
Tento dlouhodobý trend dopadá i na Evropskou unii, která hledá cestu, jak snížit surovinovou závislost na zbytku světa a podpořit svoji stagnující ekonomiku.
