reklama
reklama
9. 8. 2012 | poslední aktualizace: 9. 8. 2012  14:18
Historie

Vůz následníka trůnu zachránil samouk

foto: Martin Mrkva

Luxusní lokomobil Ferdinanda d´Este byl pro historii dlouho ztracen. Podobně jediný kus trolejbusu 3Tr3 nebo parního stroje Marx z roku 1909. Zbývaly z nich jen trosky s nánosy rzi a necitlivých úprav. Třiatřicetiletý Martin Holota to změnil - zmíněným veteránům vrátil nejen lesk, ale ve dvou případech i funkčnost.

Chloubou, která mu prošla rukama, je vozidlo následníka rakousko-uherského trůnu. Ferdinand d'Este si jej pro své vyjížďky objednal ve Spojených státech v roce 1902 a zaplatil za něj 2400 dolarů, tedy asi čtyřikrát více než stál tehdejší standardní automobil.

reklama

To, že by originální vůz měl být někde v Česku, se Holota dozvěděl už před třinácti roky. Než jej však poprvé spatřil, uplynulo téměř sedm let. "Sběratelé říkali, že sice ještě u nějakého majitele existuje, ale je v příšerném nevratném stavu," vypráví. A nebyli daleko od pravdy. Lokomobil, který pohání parní kotel v kombinaci s benzinem, byl předělán na plynový pohon, přetřen na světle modro a karosérii měl dodělávanou překližkou.

Největší problém byl zjistit, jak luxusní vůz vypadal a jaký byl interiér a technické řešení. "Tři roky jsem sháněl jakékoli fotografie. Psal si s majiteli levnějších typů aut od firmy Locomobile, která jej v Americe vyrobila, a snažil se dát dohromady co nejucelenější představu. Až pak jsme mohli začít s prací," popisuje Holota. Zrestaurovaný unikát vyrazil loni na premiérovou misi do Velké Británie. Zúčastnil se jako první zástupce Česka v historii nejstaršího automobilového závodu na světě Londýn-Brighton.

Kovář, truhlář i čalouník

Holota, jenž se specializuje na parní stroje, pracoval i pro Národní technické muzeum či opravil původní zařízení ve staré čístírně odpadních vod v pražské Bubenči. "Nejdůležitější je příprava. Často součástky chybí, v lepším případě jsou ve špatném stavu," vysvětluje.

Ve své knihovně má na tři sta knih o strojích vydaných do první poloviny minulého století, objíždí výstavy i staré průmyslové areály. Pomáhá mu maturita ze strojní průmyslovky, ale i geny - jeho otec je automechanik. Na začátku je však vždycky pátrání. "Nejdříve jsem hledal hlavně já - majitele strojů, které mě zajímaly. Teď už si mě oni nacházejí sami," říká Holota. Právě tak to bylo i se zmíněným lokomobilem.

Pokud fotografie či nákresy součástek neexistují, musí je sám navrhnout. "Snažím se pak zjistit, jak technici v dané továrně pracovali, jak navrhovali podobné stroje. Prostě se do nich musím vcítit," popisuje. Součástku pak sám nakreslí a většinou i vyrobí. Za patnáct let práce s parními stroji zvládá veškeré kovoobráběčské práce, truhlařinu, nejrůznější úpravy povrchů, částečně kovařinu a čalounění.

K restaurování jej přitom přivedla v osmnácti letech náhoda. "Tehdejší přítelkyně byla ve skautském oddílu, který začal pomáhat se záchranou staré čističky v Praze-Bubenči. Na první schůzce se zeptali, kdo by chtěl pomoci se stroji. Okamžitě jsem se přihlásil," vzpomíná. V čističce odpadních vod, která je dnes ekotechnickým muzeem, tak začínal s dobrovolničením a končil jako ředitel. Své zkušenosti navíc už čtvrtý rok předává studentum restaurátorské školy v Písku.

Původního koníčka povýšil Holota na svou profesi a pokročil tak daleko, že se svým společníkem Michalem Bednářem za pár týdnů otvírá muzeum ve východočeského Žamberku.

Probuzení Vonwillerky

Na soutoku Divoké Orlice a Rokytenky, jen deset minut od centra, je někdejší chlouba města - textilní fabrika Vonwiller. Více než sto padesát let dávala práci na třem stovkám lidem. Po sametové revoluci to však dlouho vypadalo, že už je odsouzena pouze k chátrání. Pak ji objevila dvojice nadšenců do starých strojů.

"Nejdříve jsme jen potřebovali někam uložit parní stroje, které jsme postupně kupovali. A taky nám začínala být malá naše brněnská dílna. Prostor bývalé fabriky si nás ale rychle získal a od pronájmu jsme během jednoho roku přešli ke koupi," vzpomíná Holota a otevírá vrata do členitého areálu textilky.

Dvůr je pro nezasvěceného plný harampádí, které tu připomíná párník, jinde zas parní válec. V přízemní dílně už se ale exponáty lesknou. Od nejmenšího po největší vedle sebe stojí - parní lokomotiva, parní válec a parní stroj.

V polovině září se zelená vrata Vonwillerky - jak se ji mezi místními říká - po deseti letech otevřou veřejnosti. Ve dvoře poběží parní lokomobila i dva válce. Po obrovském areálu návštěvníky provedou fundování průvodci. Hlavním lákadlem bude - jak jinak - Ferdinandův lokomobil. V původním tmavě červeném provedení, se sedadly ze speciálního kabrioletového materiálu střechovice a zlatými lucernami.

"Pak bude textilka přístupná po telefonické domluvě. Do roka budeme mít hotové první pokoje pro zvídavé návštěvníky, kteří si budou chtít stroje vyzkoušet na vlastní kůži," říká Holota. Není totiž příznivcem muzeí, kde se na exponáty může pohlížet jen z uctivé vzdálenosti. Naopak. V žamberské Vonwillerce bude mít návštěvník možnost zůstat na víkend, zkusit si zatopit v parním kotli a vyzkoušet si i základy řemesel - třeba práci se soustruhem.

Fotogalerii z budoucího muzea jsou na: http://zpravy.ihned.cz

LOKOMOBIL
Lokomobil, který si v roce 1902 objednal v USA následník rakousko-uherského trůnu Ferdinand d'Este, považovali odborníci za nenávratně zničený. Martin Holota (na snímku) však vozidlo zachránil.
FOTO: HN - LUKÁŠ BÍBA

reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Článek neobsahuje komentáře.
reklama
Technik přináší informace o současných domácích i světových trendech v jednotlivých oborech, a to s důrazem na výrobu a praxi. Informuje o posledních vědecko-technických trendech - IT, průmyslovém softwaru, automatizaci, nových materiálech, laserových technologiích a jejich aplikaci do klasických oborů, jako jsou obrábění, povrchové úpravy, svařování aj.
Newsletter
   
reklama
Z aktuálního čísla  
Partneři Technika  
reklama
reklama
reklama